Předsíň bývá nejmenší místnost v bytě, ale zároveň ta, kterou projdeme několikrát denně. Ráno se v ní oblékáme do kabátu, večer odkládáme boty a tašky, přes den se tam hromadí reklamní letáky a klíče od domu. Pokud prostor funguje špatně, každý odchod se mění v nervózní hledání volné boty a každý příchod v přešlapování mezi hromadami věcí. Přitom stačí dodržet několik zásad, které vycházejí z toho, jak předsíň skutečně používáme, ne z katalogových fotografií.

Základem je rozdělit předsíň na zónu pro obouvání a zónu pro odkládání. Do zóny pro obouvání patří stabilní sedák nebo alespoň nízká lavice, na kterou se dá pohodlně sednout, a pod ní místo na boty, které zrovna nosíme. Do zóny pro odkládání patří věšák, skříňka na klíče a miska na drobnosti. Důležité je, aby obě zóny byly oddělené, ale ne daleko od sebe. Když si sedneme, měli bychom dosáhnout na věšák, aniž bychom vstávali. Jinak si kabát stejně hodíme přes židli v obýváku.

Věšák je místo, kde se většina předsíní zbytečně ucpe. Platí pravidlo, že na jednoho člena domácnosti by měly být k dispozici dva až tři háčky, ale jen část z nich by měla být volně přístupná. Zbytek schováme do skříně nebo do výšky, kam dosáhneme jen občas. Pokud řešíte, kolik volných háčků nechat, aby se prostor sám neucpal, držte se toho, že prázdné háčky mají být vidět. Jakmile jsou všechny obsazené, přestává být věšák funkční a začíná být skladištěm.

Úklid v předsíni nejde oddělit od uspořádání. Když má každá věc své místo, stačí jednou týdně utřít podlahu a vytřít prach. Když místo nemá, hromadí se věci na jedné kupě a úklid se odkládá, protože nemáme kam je uklidit. Pomůže koš na drobný odpad přímo u dveří, uzavíratelná skříňka na sezónní obuv a věšák, který unese i mokré bundy. Do předsíně patří jen to, co používáme denně. Všechno ostatní patří jinam a čím dřív to tam odneseme, tím dřív se předsíň změní z průchozího skladiště na místnost, kde se dá v klidu obléknout i uklidit.