Pratelný povrch zní jako jasná volba, dokud člověk nezačne porovnávat konkrétní modely. Na první pohled jde o praktickou vlastnost, která slibuje méně starostí s dětmi, domácími mazlíčky i každodenním provozem. Jenže pohovka není jen potah. Je to konstrukce, výplň, tvar a také cena, která s každou přidanou funkcí roste. Pokud hledáte pohovku do obýváku, kde se opravdu sedí, hraje roli každý detail.

První kompromis se objevuje u materiálu. Pratelný potah bývá často syntetický, směsový nebo upravený impregnací, což se projeví na omaku. Přírodní látky jako len nebo bavlna působí příjemněji, ale snesou méně časté praní. Výrobci to řeší různě a někdy stačí porovnat složení a návod k údržbě. Pomůže také přečíst si, jak se snímatelný potah chová po několika cyklech praní, protože srážlivost a blednutí se projeví až po čase. U některých modelů se potah sundavá snadno, u jiných je to spíš jednorázová operace na půl hodiny.

Druhý kompromis se týká ceny a konstrukce. Pohovka s pratelným povrchem bývá dražší, protože potah musí držet tvar, mít kvalitní zipy a často i zesílené švy. Zároveň platí, že čím levnější model, tím větší riziko, že se potah po pár praních vytáhne nebo začne klouzat. Vyplatí se proto zkontrolovat, zda jde potah skutečně sundat bez demontáže celé pohovky. U rozkládacích verzí bývá přístup ke konstrukci složitější a praní pak znamená víc práce, než se čekalo.

Třetí kompromis je čas. Pratelný povrch neznamená, že se o pohovku nemusíte starat. Praní zabere den, sušení další, a pokud máte jen jeden potah, pohovka je mezitím nepoužitelná. Někteří výrobci nabízejí náhradní potah, což je výhoda, kterou oceníte až ve chvíli, kdy ten původní potřebujete vyprat. Před koupí je rozumné zjistit, jak dlouho trvá sundání a nasazení, jestli se potah smí prát v pračce a při jaké teplotě. Bez těchto informací se z praktické vlastnosti snadno stane pravidelná komplikace.